Umět se radovat z tvořivé činnosti a z každého drobného úspěchu, který se vám v životě podaří, je přirozenou součástí lidského vývoje. Stačí se nad tím zamyslet trochu více do hloubky a nahlédnout do historie, abychom měli představu o tom, z čeho se radovali lidé třeba na počátku průmyslové revoluce. V té době se teprve rozvíjela strojní výroba a dopravu obstarávala převážně železnice, pokud si odmyslíme koňské povozy. Jak šel čas, průmyslová výroba se začala rozvíjet do mnoha odvětví, ve společnosti se objevovaly nové a nové vynálezy a mnohé jsme již měli možnost využívat i ve dvacátém století. Jedním, z nich byl i pletivový plot.

Docela jednoduchý systém zohýbaného ocelového drátu vytvořil kompaktní konstrukci, s níž si lidé mohli oplotit pozemek u rodinného domu, rekreační chaty nebo třeba zahrádkářské kolonie. Původně šlo o ocelový drát, který byl chráněný proti korozi pouze žárovým zinkováním. Tento způsob také pamatuji na oplocení pozemků, měli jsme tímto pletivem obehnanou celou zahradní parcelu u rodinného domu a to také obnášelo občasné nátěry pletiva i opěrných sloupků. V době socialismu jsem pletivový plot vnímal jako skvělý vynález, který také kolem zahrady dobře vypadal.

Nehyzdil ji tak, jak to uměly obyčejné cihly, a bylo skrze oplocení dobře vidět. Když k vám někdo zavítal na návštěvu, hned jste měli jasno v tom, kdo k vám vchází, a mohli jste se spolu vybavovat třeba přímo u plotu. Technický pokrok se však nezastavil a neminulo to ani pletivové ploty. Již v devadesátých letech jsem měl to štěstí pořídit pletivo potažené plastem, které bylo proti korozi zabezpečeno mnohem důkladněji, což pochopitelně znamenalo konec nátěrům a úsporu spousty času a energie. Plastem potažené pletivo, vzpěry i sloupky chrání proti korozi celý plot i bez nátěrů a v podstatě toto řešení nevyžaduje žádnou údržbu.

Umět se radovat z tvořivé činnosti a z každého drobného úspěchu, který se vám v životě podaří, je přirozenou součástí lidského vývoje. Stačí se nad tím zamyslet trochu více do hloubky a nahlédnout do historie, abychom měli představu o tom, z čeho se radovali lidé třeba na počátku průmyslové revoluce. V té době se teprve rozvíjela strojní výroba a dopravu obstarávala převážně železnice, pokud si odmyslíme koňské povozy. Jak šel čas, průmyslová výroba se začala rozvíjet do mnoha odvětví, ve společnosti se objevovaly nové a nové vynálezy a mnohé jsme již měli možnost využívat i ve dvacátém století. Jedním, z nich byl i pletivový plot.

Docela jednoduchý systém zohýbaného ocelového drátu vytvořil kompaktní konstrukci, s níž si lidé mohli oplotit pozemek u rodinného domu, rekreační chaty nebo třeba zahrádkářské kolonie. Původně šlo o ocelový drát, který byl chráněný proti korozi pouze žárovým zinkováním. Tento způsob také pamatuji na oplocení pozemků, měli jsme tímto pletivem obehnanou celou zahradní parcelu u rodinného domu a to také obnášelo občasné nátěry pletiva i opěrných sloupků. V době socialismu jsem pletivový plot vnímal jako skvělý vynález, který také kolem zahrady dobře vypadal.

Nehyzdil ji tak, jak to uměly obyčejné cihly, a bylo skrze oplocení dobře vidět. Když k vám někdo zavítal na návštěvu, hned jste měli jasno v tom, kdo k vám vchází, a mohli jste se spolu vybavovat třeba přímo u plotu. Technický pokrok se však nezastavil a neminulo to ani pletivové ploty. Již v devadesátých letech jsem měl to štěstí pořídit pletivo potažené plastem, které bylo proti korozi zabezpečeno mnohem důkladněji, což pochopitelně znamenalo konec nátěrům a úsporu spousty času a energie. Plastem potažené pletivo, vzpěry i sloupky chrání proti korozi celý plot i bez nátěrů a v podstatě toto řešení nevyžaduje žádnou údržbu.